POCITY V PÍSKU
16. 6. 2011
Jsem sama,
nahá sedím v pouštní oáze,
na prstech u nohou počítám nesnáze,
v dáli běží lama.
Pouštní vítr mi vmetl pravdu do očí,
štíři právě na mě útočí,
horký písek pálí pod kůží,
raději bych si lehla na trny do růží.
Kaktus mě píchá svými ostny do těla,
svůj život, který jsem si prožila,
písek pod kůži se mi vrývá,
daň z bolesti neubývá.
V pouštní bouři usínám,
ten zlý sen už nevnímám,
v dáli vidím modrou oblohu.
písek mě nešetří , vstát nemohu.
Vlahý vítr mi chladí rány,
ty co mi byly životem dány.
Slunce mě paprsky probouzí,
krůpěje krve ze mě vyouší.
Stále jsem tu sama,
nahá sedím v pouštní oáze.
Už jsem přestala počítat nesnáze,
vedle mě si právě stoupla lama.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
