KAMARÁD
Ležím a koukám se stropu,
vstát a jít dál nemohu.
Přemýšlím co právě k tobě cítím,
žal a bol prokládám pitím.
Bolest na hrudi se mi svírá,
myšlenky láska sžírá.
Slzy se v očích lesknou,
ty budeš pro mě vzpomínkou hezkou.
Chci se Tebou žít a spát,
společně se s osudem rvát.
Dívat se do teplých míst
a suché rohlíky z nouze jíst.
Máme se spolu rádi
jak dva nejlepší kamarádi.
Já tě mám ráda víc,
to ti chci touhle básní říct.
Nemohu tě mít, miluješ jinou,
dny pro mě těžce plynou.
Mohu akorát tak o nás snít
lásku si ze srdce musím nechat vzít.
Tenhle živiot proklínám,
slzy z tváře si utírám.
Osud mi nadělil velké srdce
a mě je ted hořce a trpce.
Mohla jsem kdykoliv tvoje tělo mít,
a ukojit náš společný chtíč,
za paprsků slunce či úsvitu měsíce,
milovalI jsme se, co nejvíce.
Chce se mi umřít,
chce se mi žít,
chci tě za ruku držet
a vodku z lahve pít.
Ležím a koukám se do stropu,
ze života tě smazat nemohu
jsi můj princ, jsi můj král
musím vstát a jít dál.
