FATAMORGÁNA
12. 6. 2011
Natahuji k Tobě ruce do prázdné postele,
vidím jak vedle mě spíš sladce a vesele.
Usínám v slzách schoulená,
Lásko, ta představa vidět Tě není tak vzdálená.
Snažím se konečky prstů dotknout Tvé tváře,
namalovala mi Tě snad měsíční záře?
Nemohu se Tě dotknout, vidím Tě spát,
Lásko, máš mě aspoň krapet rád?
Chtěla bych Tě, lásko, vzít pod křídlo k sobě,
bylo by krásný, kdyby jsi byl ve mě a já v Tobě.
Milovat se s Tebou při měsíční záři až do rána,
je jak sen ve vyprahlé poušti - fatamorgána.
Padají mi oči, cítím, jak mě objímáš,
usla jsem, cítím, jak mi za krk dýcháš.
Spím, vím, že mi pusu dáváš,
a přitom se tajně do mého snu vkrádáš.
Za svitu slunečných paprsků jsme se probudila,
Tebe a Tvůj sen mi pára vytratila.
Teď postel vedle mě je prázdná,
tahle noc s Tebou byla vzácná.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář